Trocha nápadů a námětů pro organizátory.
Na táborech se často pořádají závody v lese, kdy je trať značena barevnými fáborky na stromech. Nic proti, ale u vyspělejších kolektivů je to příliš primitivní značení, které rozhodně netrénuje pozorovací schopnosti. Proto raději používají ke stejnému účelu hnědou bavlnku (všimnout si ji ve smrkovém lese omotanou kolem kmene není vůbec snadné) či kousek cizí kůry připevněné na kmenu stromu.
K tomuto krutému žertu (ano, tato hrátka dokáže vzbudit silné emoce…) jsou potřeba obaly od kindervajíček (cca 1,5× více než je dětí) a odpovídající počet kuliček (90% zelených + 10% červených) uzavřených ve vajíčku.
Jde o toto: po nějaké náročnější soutěži a těsně před vyhlášením výsledků prohlásíme, že ještě musí proběhnout antidopingová kontrola, t.j. zda někdo před či během soutěže nepožil nedovolená povzbuzovadla (např. čokoládu, bonbony,…). Každé dítě si proto naslepo (ze sáčku, z hrnce,…) vybere jakékoliv vajíčko a pak se vajíčka najednou otevřou.
Kdo bude mít červenou kuličku, ten bude prohlášen za dopujícího podvodníka a bude ve výsledku nějak postižen (diskvalifikován, pokles umístění o 1 místo, strženy body,…). Držitelé zelených kuliček budou prohlášeni za nedopující.
Tento žertík jsme vyzkoušeli pouze jednou (ač se ho později ti méně úspěšní stále dožadovali) a v oddílových tradicích ještě dlouho žil jako zdroj vtípků.
A proč vůbec? Aby se i jasní favorité naučili prohrávat.
Princip zná asi každý, jde hlavně o to jak vypadá provedení, jak je složité, jak dlouho trvá,... Za splněný úkol dostává jednotlivec nebo tým písmenko nebo slovo, ze kterých pak dá dohromady tajenku. Tou může být heslo, klíč, další úkol,... Získávání písmenek (slov) může být různě složité, může trvat hodinu, celý den, víkendovku nebo celý tábor. Tajenka může být napsaná obyčejným písmem, pozpátku, zašifrovaná,... Nejjednodušší závěr je prosté přečtení nebo domýšlení tajenky podle toho, co kdo získal. Může jít ale také o výměnu nebo prodej písmenek mezi jednotlivci nebo týmy. Může jít o příspěvek jednotlivce nebo družiny do nějakého většího textu nutného pro poražení společného táborového zlouše. Zkrátka provedení a složitosti se meze nekladou. Jen pamatujme, že jednotlivé úkoly, složitost i čas potřebný k získání tajenky musí být přiměřené dovednostem a zkušenostem i věku účastníků.
Nemá smysl třeba tajenku zašifrovat úplně novou šifrou, zohlednit musíme i dobu, kterou jsme činnosti vyhradili. Také na akci pro veřejnost můžeme tento princip využít. Pamatujme, že méně bývá více a co ocení zkušení členové kolektivu, to většinou běžní účastníci akcí pro veřejnost vzdají. Tyto akce nejsou o tom, kdo je lepší, naším cílem by mělo být, aby to zvládli všichni! Řekněte dětem, které si připravují atrakci, aby účastníky moc netrápily! Aby nedávaly účastníkům najevo, že je to přece brnkačka, že vůbec nechápou, že to nedávají. Řekněte jim, že by měly účastníkům spíš napovědět a přiměřeně pomoci s řešením. I mezi věkově blízkými účastníky jsou velké rozdíly v dovednostech a zkušený vedoucí většinou pozná, že dítě už např. chodí do nějakého oddílu.
Účastníci si přicházejí na naši akci vyzkoušet nejen dovednosti a znalosti při plnění úkolů, ale i trpělivost, naučí se systematičnosti a když tak sem tam nějaké písmenko nebo slovo domyslí a získají dobrý pocit, že TO zvládli. A o to přece jde! Přesto někteří rodiče, kteří přijdou na akci pro veřejnost se svým dítětem, se chovají přesně opačně... nepochopitelné.